Po čtvrt století přišel čas na výraznou změnu RD z konce devadesátých let. Původní vybavení odpovídalo době zniku, jak použitými materiály, tak koncepcí. Po dlouhé rozvaze a přípravách záměr respektoval životní etapu investorů. Odrostlé děti pomalu opouštějící „rodné hnízdo“, změnu potřeb obyvatel domu, potřebu dům oživit a prosvětlit a výrazově i materiálově „dostat“ dům do dvacátých let jednadvacátého století.
Hlavní obytný prostor tvoří otevřená chodba a středně velký (32 m2) prostor obytné haly s kuchyní, která i nadále zůstává srdcem celého prostoru, přirozeným místem k setkávání.
Pro design prostoru bylo rozhodující uchopení kovového schodiště, které je součástí a dominantou obytné haly. Převlek do černé, v kombinaci s masivním dřevem, určil linii pro barevnost i hmotu dalšího vybavení. U návrhu kuchyně byla využita letitá zkušenost s užíváním a ergonomie byla dle toho upravena a kuchyň se tak stala výraznější a plnohodnotně vyvažující vyznění schodiště. Celé vybavení bylo pojaté v „civilní“ formě industriálu, kdy černé kovové prvky jsou výrazné, ale plně funkční a velmi dekorativní. Výhledy z oken byly osvobozeny od záclon a prostor se více propojil se zahradou a dosáhl tak výrazné vzdušnosti. Intimitu zajišťují závěsy, ale aktivně pak antracitové žaluzie.
Výrazná změna nastala i ve využívání prostoru. Již nebylo třeba velké sedací soupravy, tu nahradil samostatný gauč a pak bylo možné umístit větší a variabilnější jídelní stůl, který lépe vyhovuje současným potřebám rodiny. Sjednocení podlah, bez přechodů v jednotlivých prostorách, přízemí opticky i pocitově zvětšilo.
Stejná pravidla i designový směr budou využity v plánované přestavbě druhého podlaží.
